Sicílie kolem dokola za 4 dny
- dovolená letecky+autem
- 4 dny
- aktivní dovolená
V této celkové mapě jsou uvedeny všechny body, které jsem měla v plánu, bohužel se nám ale naše „putování“ po Sicílii nečekaně skoro o dva dny zkrátilo, a tak jsme musely některé body vynechat.
Aeroporto di Catania >> ubytování v Catanii >> Necropoli Pantalica (nakonec vynecháno) >> Parco Archeologico Syrakusy (Neapolis) >> ostrovní městečko Ortigia >> Cavagrande falls >> Concerie Carosello >> Pláž Lido di Noto >> Modica (nakonec jsme jen projeli) >> Ragusa >> ubytování v Porto Empedocle >> Agrigento >> Scala dei Turchi >> pláž Spiaggia di Siculiana Marina (nakonec vynecháno) >> další zastávka na pobřeží (též vynechána) >> Cascata delle Due Rocche (vynecháno) >> Parco Archeologico Segesta (vynecháno) >> ubytování v Palermu >> Polle del Crimiso / terme libere di Segesta (přírodní termály) >> vyhlídka na moře a město Castellamare del Golfo >> Zingaro >> Cascata San Nicola >> město Cefalú >> Etna (kvůli počasí nerealizováno) >> ubytování v Acireale >> soutěska Gole dell‘ Alcantara >> městečko Taormina (Teatro Greco) >> Cascatella di Gravà (vodopád na řece Alcantara) + neplánovaná návštěva u Sicilana >> Aeroporto di Catania
- Ceníky:
- Jízdenky Vídeň - jízdenky online - odkaz 1,9€/os z parkoviště zast. Schwechat - Flughafen Wien
- Dálniční mýto - jeli jsme pouze přes dvě zpoplatněné dálnice: silnice A18 (max 3,7€ cestou z Taorminy na letiště v Catanii) a A20 (max 10,10€, my platili jen zlomek toho na cestě do Cefalú a pak zase zpět..cca 3€)
- Parkoviště u Neapolis (Syrakusy) - only cash, cca 2€
-
Archeologický park Neapolis (Syrakusy) - vstupné 13€/dospělý, 6,5€/dítě
pokladna otevřena: mimo sezonu 8:30-16, přes léto 8:30-17:15, do 90 min. po uzavření pokladny je potřeba areál opustit, aktuální otevírací doba viz odkaz - Parkoviště v městečku Ortigia - placené a hodně plné, my měly štěstí na místo v ulici bez placení
- Parkoviště u Cavagrande falls - zdarma
- Cavagrande falls - vstupné se neplatí
- Pláž Lido di Noto - parkovné by se možná platilo v sezoně, mimo sezonu nikdo nevybíral
- Parkoviště u Agrigente - 1.h 2€, 2.h. 1€, každá další h. 0,5€, max/den 5€
- Agrigente - vstupné 10€/dospělý
- Scala dei Turchi - parkovné dole 3€, ale pokud by bylo plné, výš je ještě jedno parkoviště za 5€/4hod.
- Parkování Palermo - u ubytování zdarma, v úzké ulici a jen do 9h
- Parkoviště u NP Zingaro - zdarma
- NP Zingaro - vstupné 5€/dospělý
- Parkoviště u soutěsky Alcantara - zdarma
- Gole dell'Alcantara - 8€/dospělý, 5€/dítě, případně guided tour ceny v odkazu
- Parkoviště u městečka Taormina 1€/hod.
-
Městečko Taormina - vstupné 10€/dospělý, 5€/dítě
pokladna otevřena: mimo sezonu 9-16h, přes léto 9-19 , do 45min. po zavření pokladny je potřeba areál opustit, aktuální otevírací doba viz odkaz
- Související odkazy:
- 1.ubytování - v Catanii NEDOPORUČUJI
- 2. ubytování - Porto Empedocle (u Agrigente) DOPORUČUJI, výhled na moře
- 3. ubytování - v Palermu PĚKNÉ UBYTOVÁNÍ včetně snídaně, uprostřed města
- 4. ubytování - v Acireale (kousek od Taorminy) - PĚKNÉ UBYTOVÁNÍ VČETNĚ SNÍDANĚ, v domě, kde žije majitel
- Tripadvisor - existují nabídky na kombinované výlety: např. na Alcantaru a Etnu - odkaz
- Parktiger - parkoviště ve Vídni u letiště
- Goldcar - půjčovna aut - doporučuji s plným krytím
- Letecká společnost Flightics
- Autobusy Sicílie AST - Orientační tarify jízdenek
- Vlaky Sicílie Trenitalia - vyhledávač spojů, nákup online
Sicílie není jen ostrov krásných pláží, ale především okouzlí nadšence historie. Na ostrově najdete nespočet řeckých chrámů, středověkých hradů, barokních kostelů a několik archeologických nalezišť. Ani tím ale výčet možností nekončí, ostrov svým hornatým terénem uchvátí i nadšence přírody. Od opuštěných vodopádů uprostřed ničeho, přes kaňony, přírodní termály, či národní parky po exkurze ke kráteru sopky Etna. Na své si přijdou i gurmáni, nejen že tu objevíte hned několik neobvyklých pokrmů s místní tradicí, ale jídlo je i velmi chutné.
Sicílie je největší ostrov Středozemního moře s nejvyšší činnou sopkou v Evropě, je známá svou temnou minulostí a násilnými zločiny páchanými místní mafií. Mafie už se ale stáhla do méně nápadných odvětví a bezpečnost na tomto ostrově je nyní srovnatelná s jinými Evropskými zeměmi. Dokonce nás překvapila dobrosrdečnost a ochota místních, kteří nás i pozvali k nim domů a vřele nás pohostili. >> https://www.tipynatripy.cz/sicilie-kolem-dokola-za-4-dny/
Ani týden by nebyl dostatečně dlouhý pro návštěvu tohoto zajímavého ostrova.
Na naši dovolenou jsme vyrazili koncem března, tedy mimo sezonu. A musím říct, že provoz na silnicích v sezoně, si nedokážu představit, už tak to bylo místy „o prsa“. Pokud jste měli tu čest, poznat Italy za volantem na pevnině, tak tady se připravte na ještě drsnější jízdu. Mezi městy je doprava bez problému, alespoň mimo sezonu tam provoz nebyl. Ale ve větších městech jako je Catania nebo Palermo, to byla celkem adrenalinová jízda. Kromě toho, že Italové v podstatě nepoužívají blinkry, a když, tak na opačnou stranu 🙂 Platí zde několik nepsaných pravidel: „Kdo troubí, ten jede.“ Takže když uslyšíte někoho troubit, kliďte se mu z cesty, stejně tak se nebojte zatroubit vy, abyste na sebe upozornili a nedošlo ke střetu. „Při jízdě nenechávat rozestupy“ jinak se tam nacpe někdo jiný. Pojmy jako stopka, plná čára, omezení rychlosti, zákaz vjezdu, jednosměrka Italům absolutně nic neříká. Se svou 100 na tachometru v úseku, kde byla povolená 50, jsem si připadala jako řidič, hoden nejvyššího trestu za zdržování na silnici… I křižovatky řízené semafory jsou dobrodružstvím, natož bez nich. Při projíždění městem si můžete všimnout, jak je mnoho aut otlučených, to možná proto, že Italové krom divoké jízdy rádi zkouší limity místních úzkých uliček.
Kamer na dálnicích jsem si všimla jen kolem Palerma a na úseku z Agrigente do Palerma, možná i u Catanie byly, to už nedokážu s jistotou říct, měla jsem poněkud jiné starosti (netrefit Itala a stihnout letadlo). O dalších nevím, ale to neznamená, že tam nemůžou být 🙂
Dálniční známku zde nepotřebujete, zpoplatněné dálnice jsou tu placeny v mýtných branách. Fungují standardně, přijedete, vezmete si lístek (buď od personálu nebo z automatu) a při výjezdu z placeného úseku na další mýtné bráně zaplatíte. Opět buď automatu nebo personálu. Daná cena se zobrazí na displeji. My jsme za celou dobu platili dálnice jen pár euro na dálnici A20, maximum, co můžete zaplatit je 10,10€, my jsme využili jen pár km na cestě z Palerma do Cefalú a kousek zase zpět, tedy ani zdaleka jsme neplatili celých 10€, bylo to kolem 3€ a pak jsme platili na tase z Taorminy na letiště v Catanii, dálnice A18 3,7€. Jediné, na co je potřeba si dát pozor, je řazení do mýtných bran, v některých budkách je jen automat, jinde personál, a pak taky průjezd bez závor „TELEPASS“, kam ale doporučuji nevjíždět. Tento průjezd slouží vozidlům s předplaceným časovým mýtným. Pokud byste do tohoto pruhu vjeli, hrozí vám tučná pokuta, protože v tu chvíli jedete na černo a bez lístku. Tím vznikne problém na konci úseku, kdy automat nerozpozná vaši SPZ jako předplatitele a zároveň nemáte kartičku pro identifikaci, kde jste do placeného úseku vjeli.
Dálnice jsou zde v překvapivě dobrém stavu. Mnoho z hlavních tahů se zdálo jako nově vyasfaltované. Poněkud horší to je ale v odlehlejších částech ostrova. Některé cesty k oficiálním parkovištím byly jako tankodrom. Ale italská Panda, ta zvládne všechno! Fiat Panda je auto, které jsme si půjčili v půjčovně Goldcar. Někdo na tuto společnost nadává, já si s nimi mám jen dobrou zkušenost a tak u jiné společnosti auto už ani nepůjčuji. Na Sicílii je jen potřeba upozornit na to, že k zapůjčení auta je potřeba kreditní karta. Ne debetní, ale kreditní. Ve vlastnictví řidiče a fyzicky předložitelnou. A to kvůli platebnímu terminálu – je potřeba kartu vložit, ne jen přiložit. V jiných částech Evropy půjčovny akceptují i debetní karty, tady si bez kreditky opravdu „neškrtnete“.
Podělím se s vámi o mou zkušenost: (znovu) zařizovala jsem si kreditní kartu až pár týdnů před odletem a karta mi nestihla fyzicky přijít, měla jsem ji nahranou pouze v mobilu. Poměrně dlouhou dobu jsem se s paní na pobočce Goldcar na Sicílii dohadovala, nakonec svolila, že můžu použít debetní kartu, avšak se zálohou 900€+extra krytí. Což bych bývala s kreditní kartou neplatila, protože pokud si objednáte plné krytí, zálohu si nestrhávají. Naštěstí vše proběhlo v pořádku, k žádné nehodě nedošlo, ani mi nic „nepřišili“, takže jsem plnou kauci dostala do pár dní po návratu zpět. Rozhodně ale na tuto dobrosrdečnost nespoléhejte, byla to spíše výjimka, prý, jiná půjčovna by tak benevolentní nebyla. Také asi pomohlo, že jsme tam byli mimo sezonu a neměli příliš klientů, jinak by se se mnou paní rozhodně nezdržovala.
Jako na italské pevnině, i tady se budete často setkávat s odpadky v příkopech, na Sicílii navíc i s toulavými psi na ulicích. Ve městech a turistických částech ostrova ale bývá uklizeno.
Turistů na památkách jsme v našem březnovém termínu potkali jen velmi málo. Mimo jiné probíhaly ještě omezení v souvislosti s Covid-19, v té době bylo možné vycestovat pouze s testem/očkováním nebo po předložení o prodělání nemoci. Aspoň k něčemu mi ta „prodělaná“ karanténa byla 🙂
Teplota vzduchu v našem termínu se pohybovala kolem 15ti stupňů, první dny svítilo i sluníčko a šly jsme i do krátkých rukávů, ale jakmile se zatáhlo, bylo stále ještě chladno. Do moře jsme vlézt nezkoušely, bylo studené a na pobřeží foukal silný vítr.
I přesto, že jsem po těch pár dnech strávených na ostrově měla pocit, že Sicilané jsou velmi milý a ochotní lidé, hned na začátku jsme byly upozorněny na to, že v noci zde bezpečno není, a už vůbec ne pro dvě mladé slečny. Nevím, jak moc je to pravda, my jsme do tmy bývaly většinou v ubytování.
Kdo dává přednost sladkému, určitě by měl vyzkoušet Cannolo (v množném č. Cannoli). Jsou to křupavé trubičky ze smaženého těsta, plněné sladkým, syrovátkovým krémem sýrem ricotta s kousky kandovaného ovoce nebo kousky čokolády. Na mě byly trubičky až moc sladké, ale kdo sladké rád, nebude vědět, kdy má dost.
Další sicilskou pochoutkou je Granita, jinými slovy drcený led. Přirovnala bych to k ledové tříšti, tedy se jedná spíše o nápoj, než o jídlo, ale místní si ji dají v parných dnech klidně i ke snídani. oproti ledové tříšti se ale často se setkáte s neobvyklými příchutěmi, jako je třeba káva, čokoláda, mandle a mnoho dalších.
0. den – pouze cesta (odlétali jsme až pozdě odpoledne)
Z Čech jsme vyráželi autem a zaparkovali jsme na parkovišti Parktiger ve Schwechatu – velké zpoplatněné parkoviště, parkování jsem objednávala předem, při vjezdu na parkoviště není potřeba znát žádný kód, neprojíždíte bránou. V průbehu dne pak chodí kontrola, pokud byste parkovné zaplacené neměli, pravděpodobně vám hrozí botička, či odtah auta.. Ve Schwechatu je více takových parkovišť, cenově mi ale toto vyšlo jako nejlevnější.
Parkoviště Parktiger:
Pár metrů od parkoviště se nachází vlaková zastávka, jízdenky lze koupit buď přímo na zastávce v automatu (při cestě zpět na letišti v hale před vstupem na nástupiště) viz foto níže nebo online na internetu, či v aplikaci QBB. 1 jízda vyjde na 1,9€. Lístek už nijak neprocvakáváte a čekáte na vlak, jedete pouze jednu zastávku.
Vlak staví přímo na letišti, není nijak složité se dostat do haly. Buď jdete s davem nebo se zkrátka vydáte po schodech nahoru, dle směrovek. Po pár minutách už jste ve vstupní hale, kde už si na tabuli najdete svůj let a řídíte se pokyny z tabule. Pokud máte velké zavazadlo, jdete prvně na odbavení, pokud velké zavazadlo nemáte, vydejte se na terminál dle tabule. Jsou zde celkem dva terminály. Letiště ve Vídni je menší, nemusíte se bát, že se ztratíte.
My jsme letenky kupovaly od Flightics za pár stovek. V ceně bylo pouze malé příruční zavazadlo o rozměrech 40x30x20cm a dokupovaly jsme si ještě klasické příruční zavazadlo o rozměrech 55x40x23cm. záleží ale na tom, s jakou leteckou společností letíte, proto je potřeba si vždy rozměry překontrolovat. Na letištích bývají i testovací boxy pro kontrolu velikosti zavazadel. Měla jsem lehký přesah, kamarádka dokonce o něco větší a nikdo problémy nedělal ani cestou z Vídně, ani zpět. Tím že jsme neměly velké zavazadlo, odbavené jsme byly online, a tak nebylo potřeba chodit na přepážku. Šly jsme rovnou na check-in a kontrolu zavazadel. Doba letu byla cca 2h, bez přestupu. Tím, že se jednalo o krátký let, byl nám nabídnut jen nápoj do kelímku, bez jídla.
Pozor, na letištních tabulích ve Vídni se zobrazuje pouze čas odletu letadla a čas otevírání gatu, čas uzavření uveden není. Počítá se s tím, že budete u gatu v čase otevření. Osoby, které se ke gatu nedostavili včas, nehlásí. Gate zde neotevřou ani když se zpozdíte o 5 minut a vidíte cestující stát v proskleném nástupním tunelu.
Na prvním obrázku můžete vidět tabuli ve Vídni, na druhém tabuli v Catánii:
Protože jsme přistáli po 20.h, nebylo možné vyzvednout auto ještě ten den. Tedy do ubytování jsme si vzaly taxík. Pozor, taxikáři neumí anglicky a rádi turisty s cenou „natahují“. Nám taxikáře „dohodil“ jeden místní, který s námi letěl v letadle a uměl dokonce několika jazyky, včetně lámané slovenštiny. Bez něj si cestu taxíkem nedokážu představit. Ubytované jsme byly kousek od letiště, ale pán nás nechtěl za žádnou cenu pustit samotné pěšky (těžko říct, zda to byla jen přehnaná péče, protože jsme byly samy slečny, i v Čechách se často setkávám s názorem, že slečna by neměla po nocích chodit sama, nicméně jsme se toho držely celý náš pobyt na Sicíli a snažily se být v rozumný čas v ubytováné ). Ráno jsme se pak na letiště dopravili autobusem, abychom vyzvedli auto v půjčovně.
Představa, že bych se po Sicílii celý pobyt pohybovala autobusem, je pro mě nepřijatelná. Dal nám zabrat i transfer na letiště. Odjezdové přehledy jsou nepřehledné, někdy úplně chybí, anglicky místní spíš neumí, než umí, s těží vám někdo pomůže. Anglicky rozumí spíše obsluha v turistických místech. Autobusy nezastavují jen u stojanů, ale kdekoliv v prostoru. Takže zmatek na silnici jen pokračuje. Nebyl problém najít zastávku, ty jsou znázorněné i v mapy.cz, ale identifikovat, jakým č. autobusu pojedeme, byl oříšek. Jeden pán nám poradil jeden autobus, jiný naopak říkal, že ten ne, že máme jet jiným. Oddychla jsem si, když jsme nasedly do autobusu a vyrazily správným směrem. Bohužel č. autobusu neporadím, byl neoznačený, nefungovaly jim ledky. navíc těsně před letištěm odbočil na opačnou stranu, možná jen měl na trase ještě nějaké zastávky a na letiště by dojel, ale riskovat jsme to nechtěly, a tak jsme zbývajících pár metrů došly po svých. Z vlastní zkušenosti, tedy, doporučuji, se místním autobusům vyhnout, ale třeba je to jen můj pocit.
Naše první ubytování v Catanii jsme vybraly spíš z nouze, kvůli posunutým letenkám. Čekaly jsme, že to nebude luxus, ale toto předčilo naše očekávání. Objednávaly jsme přes AirBnb. Jednalo se o sdílené bydlení. Náš byl pouze jeden pokoj. Kuchyň a koupelna byla sdílená. Nicméně jsme (omylem) zjistily, že náš klíč pasuje i do ostatních místností. Vybavení bylo starší. Komunikace s majitelem po zprávách lámanou angličtinou a se špatným přístupem. Na AirBnb totiž neměl uvedené, že se jedná o sdílený byt, ale on v tom problém neviděl, stejně tak nechápal, že nám vadí, že do všech dveří pasují stejné klíče. 🙂 Toto ubytování nedoporučuji. Odkaz uvádím v hlavičce příspěvku.
Město Palermo je protkané zónami, kde turisté parkovat nesmí, ptali jsme se majitele ubytování, kam dát auto a řekl, že pokud odjedeme do 9h, můžeme auto nechat v úzké ulici před ubytováním.
1. den – Parco Archeologico Syrakusy (Neapolis), městečko Ortigia, Cavagrande falls, Pláž Lido di Noto, Ragusa
Parco Archeologico Syrakusy (Neapolis)
Parkoviště je v mapách.cz značeno jako neplacené, ale platilo se. Platba možná pouze cash přímo pánovi do ruky, lístek za platbu vystaví. Parkoviště je malé a i v sezoně jsme parkovali podél silnice. Případně z druhé strany areálu je k dispozici větší parkoviště, oficiální.
Protože my jsme parkovali na „vedlejším“ parkovišti, museli jsme projít areálem po asfaltce k pokladně ve zděné menší budově, kde po zaplacení obdržíte papírové kartičky s kódem, díky kterým se dostanete do prostor naleziště. Platit lze kartou i v hotovosti. Ještě než jsme si prošly areál, byly jsme se podívat i do města (bod 2 a 3 v mapce), nestojí to ale příliš za to, klidně tyto body můžete vynechat. Cesta se tak zkrátí na 3,9km a cca 1h.
Při prohlídce procházíte jednosměrným turniketem a jednu část je možné navštívit vždy jen jednou, znovu už vás terminál nepustí. Terminály jsou na dvou místech, jeden směrem od pokladny na levé straně a jeden na pravé, je jedno v jakém pořadí je projdete. Na pokladnách si můžete říct o mapku. Mapka není příliš detailní, ale k orientaci stačí, areál není příliš velký. Mně se nejvíce líbily body 5 a 7 a 8. Strávili jsme zde dvě hodiny, včetně zacházky do měst, trasa viz mapa.
Ortigia Syrakusy
Jednalo se jen o spontánní nápad, najít parkovací místo nebylo jednoduché, všechna placená parkoviště byla zabraná, zároveň zde opravovali na několika místech komunikaci (jako například parkoviště, které mám uvedené v mapě), a tak jsme byli rád i za parkování mezi domy, nicméně nedoporučuji tak parkovat, tato místa patří jen místním, pro turisty jsou určená placená parkoviště. Poloostrov není velký, šlo by zastavit dál a dojít pěšky, ale tlačil nás čas a naše kroky směřovaly jen na náměstí a pevnost a za půl hodiny jsme byly zpět. Městečko je pěkné, doporučuji si na něj nechat více času a projít celé, povečeřet/poobědvat na náměstí u katedrály di Siracusa, s trochou štěstí i s živou hudbou od místních umělců přivydělávajících si hraním na ulici. Zkoušela jsem zde zmrzlinu od Gelati Bianca – byla dobrá.
Naše krátká trasa byla dlouhá 1,7km 0,5h.
Cavagrande falls
Tuto zastávku bych určitě nevynechala. Sestup do této rokle a následný výšlap zpět opravdu stojí zato, prvně krásné výhledy, na samém dně pěkné vodopády. K tomu není co dodat.
Jsou ale dvě varianty, jak se dolů dostat. V mapce níže jsem vyznačila dvě parkoviště, na kterých můžete nechat auto. Něco mi říká, že P var.2 je oficiálnější 🙂 ale mě lákala spíše trasa z P var.1. Ale věřím, že i ta druhá bude pěkná a cesta na parkoviště bude příznivější. Naše cesta nebyla zrovna friendly k našemu vypůjčenému autíčku. Cesta byla hliněná a s vyjetými koljemy, místy velkými ďolíky a částečně i přes pozemek místního obyvatele, kdy přes cestu vedl jeho výběh. Nevím, jestli to tak využívá jen mimo sezonu nebo i v sezoně, ale už jen proto doporučuji jít na parkoviště var. 2
Pokud byste se přecejen rozhodli pro var.1, nahoře je parkoviště jen jakési prostranství na trávě, místa je tam dost
Parkoviště var. 1 – neplacené parkoviště, horší příjezdová cesta, pravděpodobně neoficiální, přes něčí pozemek. 1,2km za 0,5h cesty + 0,5h jsme dole fotily a kochaly se po cestě.
Parkoviště var.2 – placené parkoviště, lepší příjezdová cesta (oficiální), dle map je cesta dlouhá 2km za mělo by se zvládnout ujít za 1 a třičtvrtě hodiny. Myslím si, že čas dle map by se dal stáhnout, sice je cesta prudší, ale jen o sousek delší.
Lido di Noto je pěkná písečná pláž se žlutým pískem. V době, kdy jsme tam byly my, byla na koupání zima. Ale pláž vypadá pěkně, je zde v sezoně i možnost občerstvení a sportovních aktivit.
Pláž se nachází pouze 7 min. od sjezdu z dálnice A18.
Parkoviště je v sezóně placené a nachází se přímo u pobřeží.
Ubytování v Porto Empedocle – moc pěkné, moderně zařízené, čisté, s výhledem z kuchyně na moře. Gril na balkoně, též s výhledem na moře. V březnu jsme také velmi ocenili přímotopy, které měli po ruce ve skříni. Jen mi vrtalo hlavou, pro koho jsou skříně v tomto ubytování navrhované, jak můžete vidět na fotce, při mé výšce 170cm mi nesahají konečky prstů ani na spodek ramínka. Natož kdyby se tam ubytoval někdo menšího vzrůstu.
I tady jsme ocenily self check-in, po příjezdu jsme jen posílali ofocené OP, komunikace s paní majitelkou proběhla bez komplikací. Ubytování jsme lehko našli. Parkovat šlo u budovy.
Mapa pěší trasy městem Ragusa níže:
2. den – Agrigento, Scala dei Turchi, Polle del Crimiso / terme libere di Segesta
Na návštěvu si zde vyhraďte minimálně 2h času. Pokud půjdete celý okruh viz mapa níže, vyhraďte si klidně 3h, pokud vynecháte bod 6 a vrátíte se stejnou cestou, 2h budou stačit.
Parkoviště je placené. První hodina za 2€, druhá hodina za 1€, další hodina za 0,5€, max, za den 5€.
Ve všední dny a soboty je zde otevírací doba 8:30 – 22:00, v neděli o hodinu déle – do 23h.
Kromě údolí chrámů můžete navštívit také archeologické muzeum za příplatek 3,5€ (údolí chrámů+muzeum za 13,5€) nebo zahradu Kolymbetra s příplatkem 5€ (údolí chrámů+zahrada za 15€).
V areálu zhruba uprostřed se také můžete občerstvit, já zde ochutnala čerstvě odšťavěný džus z granátového jablka a křupavé smažené Arancini (viz fotka níže). Pak jsem si ho dala i ve městě Cefalú, ale tady mi chutnal víc.
Scala dei Turchi – krásné skalnaté pobřeží terasovitě členěná skalní stěna s působivou bílou barvou. Krátká zastávka. Parkoviště placené – 3€ viz mapa, případně pokud by bylo plné, výš je ještě jedno, hned vedle je občerstvení a zde stojí parkování 5€/4h. Mimo sezonu jsme zastavily jen podél silnice, stálo tam víc aut, v sezoně bych to nedoporučovala. Stejně tak mimo sezonu byly uzavřené schody kolem restaurace Lido Scala dei Turchi, odkud musí být překrásný výhled na moře.
Při návštěvě tohoto skalnatého výběžku pozor na příliv. Když jsme se vracely, už byla hladina poměrně vysoko, ještě chvíli a musely bychom se vracet vodou. Vstup na skálu je oplocený, turisté chodí otvorem v plotě.
Na návštěvu zde si vyhraďte minimálně hodinu až hodinu a půl.
Přírodní termály: Polle del Crimiso / terme libere di Segesta – doporučuji navštívit i v zimním období, voda v přírodním jezírku je příjemně teplá. Mimo sezonu alespoň jezírko nebude tak plné, i když protože se říká, že má léčivé účinky, navštěvují ho i místní.
Zaparkovat se dá nedaleko jezírka, ani parkoviště, ani jezírko není nijak zpoplatněné, je volně dostupné.
Ubytování v Palermu – ubytování jsme našly bez výraznějších komplikací, tady proběhlo předání klíčů tváří v tvář s majitelem, nebyla možnost self check-inu. Pán byl milý. Ráno jsme zde měli i připravenou menší snídani. Pokoj byl čistý, moderně zařízený. Do budovy se vstupovalo dveřmi ve dřevěné bráně.
Horší je to zde akorát s parkováním, v Centru Palerma mohou parkovat mimo placená parkoviště pouze rezidenti, parkoviště pro turisty nebylo lehké najít, a tak jsme se ptaly na radu majitele ubytování a říkal, že pokud odjedeme do 9h, mělo by to být v pohodě. Uličky jsou zde úzké, tak jsem se trochu bála o auto, zaparkovala jsem těsně ke zdi a vylezla přes spolujezdce a i tak zbylo místo v ulici sotva pro druhé tak malé auto, větší už by neprojelo. Krom toho když jste přejela odbočku, musela jste projet dalších x bloků, abyste se dostala do stejné ulice (podobné jako v Praze), akorát s tím rozdílem, že v provozu V Palermu se nechcete zdržovat víc, než je nutné. Jak už jsem zmínila v úvodu, jízda Palermem byla intenzivní zážitek na hodně dlouho.
3. den Palermo, NP Zingaro, Cascata san Nicola, Cefalú
Město Palermo – protože jsme byly ubytované v centru Palerma, využily jsme toho a prošly si menší okruh přes nejznámější místa jako je Catedrale Sata Vergine Maria Assunta, Museo dell´Osservatiorio Astronomico, Pallazo dei Normanni, Chiesa del Gesú, Quattro Canti a ulicí Via Vittorio Emanuele plnou obchůdků a suvenýrů zpět. Na cestu si vyhraďte cca 1h, 3km.
Otevírací doba 9-19h, v zimě 9-17h
Vstupné 6€/dospělý, 3€/studenti a děti
Vyhlídka na město Castellamare del Golfo – krátká zastávka po cestě do NP Zigaro.
Zingaro – krásný národní park s turistickou cestou podél útesu/pobřeží. Buď si můžete udělat dvoudenní výlet a přejít národní park na skrz, přenocovat na druhé straně a následující den se zase vrátit nebo vyrazit brzy ráno a stihnout to v ten stejný den, případně se vrátit v půlce cesty stejnou trasou zpět tak, jak jsme to s kamarádkou udělaly my, naše trasa trvala i s dlouhými zastávkami a focením cca 3h a ušly jsme 8,5km.
Zingaro je domovem vzácných rostlin a živočichů.
V roce 2017 lesy na tomto pohoří postihly rozsáhlé požáry. Doposud můžete v oblasti vidět ohořelé černé palmy.
Cascata San Nicola – vodopády ukryté v „divočině“. Na fotkách na internetu vodopády vypadaly tak lákavě, že mě ani krkolomná cesta neodradila, teď už bych tu cestu znovu neabsolvovala. Za to to nestálo.
Z asfaltové silnice jsme sjely na vedlejší hliněnou cestu dle šipky v mapce níže. Po této cestě s nespočtem ďolíků a děr, kde jsem jen čekala, v jaký moment tam necháme kolo nebo se Panda zasekne bříškem, jsme jely, minimálně 1,6km, ale dál jsem to vzdala a usoudila, že bude lepší pokračovat pěšky. Zdá se to jako kousek, ale s tím stavem cesty to byla nekonečná štreka. Krom toho jsme po cestě projely kolem jednoho polorozpadlého obydlí s vrakem auta s ne moc zdravě vypadajícím psem a koněm. Ponuré počasí na děsivé atmosféře ještě přidalo grády, ale stále jsme pokračovaly dál v naději, že to za ten vodopád stojí. Opak byl pravdou, přišly jsme k vodopádu a bez emocí se vrátily zpět k autu. Teď už jen se po tom „tankodromu“ dokodrcat zase zpět na asfalt.
Asi nebude překvapením, že zde se žádné vstupné, ani parkovné neplatilo.
Cefalú – okouzlující město s romantickými úzkými uličkami, krásnou pláží a především katedrálou, která patří k nejkrásnějším normanským stavbám na ostrově. Město je kouzelné především díky objetí hor.
Parkování vyšlo na 1€/hod.
Ubytování u Taorminy – pronajatý pokoj byl součástí domu pana majitele, ve kterém sám bydlel. Auto nás nechal zaparkovat u nich na dvoře. Anglicky moc neuměl, takže komunikace tady trochu vázla, ale byl milý, ubytování nebylo co vytknout. V ceně byla i snídaně.
4. den – Gole dell‘ Alcantara, Cascatella di Grava (vodopád na řece Alcantara) a návštěva Sicilanů, Taormina
Poslední den před námi a nám stále zbývalo splnit náš hlavní bod návštěvy – návštěva Etny. Ale bohužel, štěstí nám nepřálo a ten den bylo od rána špatné počasí. Původně jsme měli v plánu vyrazit na sopku Etnu hned první den, hlásili krásné počasí, ale bohužel jak už jsem naznačila v úvodu, dorazili jsme na Sicilii o téměř dva dny později a to už jsme měli booknuté ubytování na druhé straně ostrova, proto jsme byly nuceny návštěvu Etny přesunout na konec naší dovolené a to už nebylo vhodné počasí. Nicméně, máme důvod přiletět znovu :-). I přes špatné počasí jsme se na parkoviště pod Etnou vydaly – jen okouknout situaci, ale hned na začátku této silnice byla přes cestu postavená cedule se zákazem vjezdu. Což oceňuji, protože věřím, že by se našli jedinci, kteří by šli na Etnu i v tomto počasí. A zároveň ušetří čas a benzín. Nicméně tady platí známé přísloví: „Co můžeš udělat hned, neodkládej na později“
Zpáteční jízdenka lanovkou vyjde na 30€, jednosměrná 20€, zpáteční + bus + průvodce 65€. Trasu s průvodcem si můžete zarezervovat klidně i pod lanovkou, ceny se pohybují kolem 100-120€.
Při plánování výletu berte také časy lanovek, v létě jezdí v časech 9-16:45, v zimě 9-15:30. Lanovka vám ušetří hodinu chůze a 3,5km strmým terénem. Trasa je však široká a udržovaná. Terénní autobus ušetří 4km chůze = 2h.
Pokud nemáte půjčené auto, je možné si zájezd objednat z některého z okolních měst.
Pozor, počítejte také s tím, že sopka "ufukuje" a drobný popílek dopadá všude kolem, tedy se nedoporučuje vyrážet v bílém oblečení, popel jde špatně vyprat. Pod stanicí lanovky si můžete boty, či plášť za poplatek půjčit.
Místo Etny jsme zvolili jiný program. Nejprve na soutěsku Gole dell‘ Alcantara, kde vzhledem k vydatným dešťům, protékala místo azurově modré vody blátivě zakalená a nejen to, zvýšila se hladina vody v korytě a proto nebyly dostupné všechny cesty. Vstupné jsme však platili plné 8€/dospělý (dítě 6-12 let 5€). Soutěska mě na internetu původně hodně nadchla, možná kdyby bylo lepší počasí, tedy i stav vody, byla bych stejně nadšená jako z fotek na internetu, to nedokážu posoudit. Na druhou stranu, výhled na koryto byl stejně hezčí z terasy před vstupní budovou, než v samotném areálu. Nehledě na to, že podobných koryt (samozřejmě menších) je v okolí více, stačí následovat řeku Alcantara a vyhledat v mapách symbol vodopádu nebo view point. Jeden takový nás dovedl k milým obyvatelům Sicílie.
Na TripAdvisoru nabízí kombinované výlety na soutěsku Alcantara a Etnu, více info v odkazu v hlavičce.
Cascatella di Gravà, tak se jmenoval vodopád, za kterým jsem se vydala částečně autem, poté kousek pěšky. Netrvalo ale dlouho a za chvíli za mnou vyběhli psi. Protože je na ostrově mnoho toulavých psů, vydala jsem se zbaběle zpět k autu. Při odjezdu nás ale zastavil místní obyvatel, že se klidně můžeme otočit s autem u něj na pozemku a ukázal nám další výhled na vodopád. Během chvilky vyšla z domu i jeho paní a psi už se zdáli být krotší. Pán anglicky neuměl, ale jeho paní byla Polka, která uměla anglicky a Slovensky. Pozvali nás k sobě domů a podělili se s námi o domácí pizzu, víno, vlastnoručně nakládané olivy a focacciu s olivovým olejem. Bylo to výborné a hostitelé byli velmi přátelští. Nebýt posledního dne na ostrově, zdržíme se déle. Ještě jsme ale měli v plánu jednu zastávku před odletem.
Výlet do městečka Taormina. Do samotného centra města se dostanete pouze jakožto rezident. Turisté musí zaparkovat v několikapatrovém parkovacím domě před hradbami města. Jen co vyjdete z parkoviště, nabízí se výhled na moře a pobřežní město o cca 200 výškových metrů níž. Do tohoto města se totiž dostanete buď prudším serpentinovým stoupáním autem nebo z druhé strany lanovkou. Od parkoviště se vydáte (pravděpodobně s davem) ke vstupní bráně do města. Městečko je vystaveno z bílého kamene, a tak vypadá vše čistě a romanticky. Už samotná cesta městem je pěkná, ale největším lákadlem je zde Teatro Greca. Když si na schodech tohoto divadla stoupnete čelem k pobřeží a počasí vám bude přát, uvidíte v dáli sopku Etnu. My jsme to štěstí neměli, ale i tak to byl pěkný výhled. Posuďte sami.
Návštěva Teatro Greca je zpoplatněná 13,5€/dospělý. A pokladna zavírá 45min. před uzavřením areálu, v březnu byla otevírací doba 9-17:30. V hlavičce příspěvku uvádím orientační otevírací dobu v sezoně a mimo sezonu, v odkazu na oficiální stránky provozovatele najdete případně podrobnější přehled.
Parkoviště je zpoplatněné – 1€/hod.
Cesta autem z tohoto městečka na letiště trvá cca 1h, provoz i mimo sezonu byl přes den poměrně velký, proto doporučuji si nechat nějakou rezervu. My jsme měli 1h rezervu, včetně času na tankování a vrácení auta. Tankování se příliš nezdařilo, tankovala jsem na jedné ze samoobslužných benzínek, ale nádrž zůstala prázdná, zatímco peníze mi strženy byly. Pozor na to, podobnou zkušenost mám i z Italské pevniny. Doporučuji tankovat na benzínkách s personálem, pokud ta možnost není, pak je na posouzení, zda se benzínka zdá věrohodná. Nicméně druhý pokus blíže k letišti byl již v pořádku. Benzínek kolem letiště je víc, ale mám ráda jistotu, a tak vždy parkuju dříve, případně ještě dotankuji.
Vrácení auta proběhlo bez komplikací, autem zajedete na parkoviště, vyberete si parkovací místo s cedulkou Goldcar, (případně jiné půjčovny, půjčení zde funguje u více půjčoven stejným způsobem), doklad o zapůjčení auta si vezmete s sebou a před vstupem do „budky“ s nápisem Goldcar najdete schránku na vrácené klíče, kam klíče vložíte a tím je auto předané. Už nepodepisujete žádné papíry. Pokud vracíte auto v pozdějších hodinách, personál v budce nebude, přes den ano.
Benzín ze středu republiky do Vídně: 2665Kč (8l/100km spotřeba, cca 340km x 2 (zpátky), cena benzínu 49Kč/l)
Parkování Parktiger na 5 dní: 931Kč (35,94€)
Jízdenka vlakem z parkoviště na letiště: cca 100kč zpáteční (1,9€/os/1 jízda)
Jízdenka busem z ubytka v Catanii na letiště pro auto: cca 1€/os.
Vstupné: Archeologický park Neapolis (Syrakusy) 13,5€/os., Agrigento 10€/os., NP Zingaro 5€/os., Soutěska Alacantara 8€/os., Teatro Greca v Taormině 10€/os., zbytek zdarma
Pujčení auta na 4 dny: 187,47€ (45,51€ půjčovné, 98,32€ Super relax cover, 9,84€ Mega relax cover - pravděpodobně protože jsem platila debetkou... + DPH 22%)
Benzín na Sicílii: 6561Kč (průměrná spotřeba auta cca 8,5-9l/100km, najeté kilometry celkem: cca 1 300km
Parkoviště: cca 1€ (Syrakusy Neapolis), 0€ (Ortigio), 0€ (Cavagrande falls), 3,5€ (Agrigente), 0€ (Scala dei Turchi...nechali jsme jen v ulici, v sezoně by to možné nebylo, je tam parkoviště za 3€) 0€ (termály), 0€ (Palermo u ubytka v úzké uličce), 0€ (Zingaro), 2€ (Taormina)
Cestovní pojištění: 204kč/os.
Ubytování: 794Kč (v Catanii), 1625Kč (v Agrigento), 1139Kč (v Palermu), 1144Kč (u Taorminy) ..ceny za celé ubytování
Mýtné: 3,7€ (dálnice A18), 2x0,9€ (dálnice A20)
celkem: 24 646 Kč
celkem na osobu cca: 12 323 Kč
+ strava (výdaje na stravu jsou individuální, proto stravu do částky nezapočítávám)
Lépe by se vyplatilo jet ve 3-4 osobách, kde by se podělily náklady (na vše kromě kromě vstupů a letenek).