Sicílie kolem dokola za 4 dny

Na naši dovolenou jsme vyrazili koncem března, tedy mimo sezonu. A musím říct, že provoz na silnicích v sezoně, si nedokážu představit, už tak to bylo místy “o prsa”. Pokud jste měli tu čest, poznat Italy za volantem na pevnině, tak tady se připravte na ještě drsnější jízdu. Mezi městy je doprava bez problému, alespoň mimo sezonu tam provoz nebyl. Ale ve větších městech jako je Catania nebo Palermo, to byla celkem adrenalinová jízda. Kromě toho, že Italové v podstatě nepoužívají blinkry, a když, tak na opačnou stranu 🙂 Platí zde několik nepsaných pravidel: “Kdo troubí, ten jede.” Takže když uslyšíte někoho troubit, kliďte se mu z cesty, stejně tak se nebojte zatroubit vy, abyste na sebe upozornili a nedošlo ke střetu. “Při jízdě nenechávat rozestupy” jinak se tam nacpe někdo jiný. Pojmy jako stopka, plná čára, omezení rychlosti, zákaz vjezdu, jednosměrka Italům absolutně nic neříká. Se svou 100 na tachometru v úseku, kde byla povolená 50, jsem si připadala jako řidič, hoden nejvyššího trestu za zdržování na silnici… I křižovatky řízené semafory jsou dobrodružstvím, natož bez nich. Při projíždění městem si můžete všimnout, jak je mnoho aut otlučených, to možná proto, že Italové krom divoké jízdy rádi zkouší limity místních úzkých uliček. 

Kamer na dálnicích jsem si všimla jen kolem Palerma a na úseku z Agrigente do Palerma, možná i u Catanie byly, to už nedokážu s jistotou říct, měla jsem poněkud jiné starosti (netrefit Itala a stihnout letadlo). O dalších nevím, ale to neznamená, že tam nemůžou být 🙂

Dálniční známku zde nepotřebujete, zpoplatněné dálnice jsou tu placeny v mýtných branách. Fungují standardně, přijedete, vezmete si lístek (buď od personálu nebo z automatu) a při výjezdu z placeného úseku na další mýtné bráně zaplatíte. Opět buď automatu nebo personálu. Daná cena se zobrazí na displeji. My jsme za celou dobu platili dálnice jen pár euro na dálnici A20, maximum, co můžete zaplatit je 10,10€, my jsme využili jen pár km na cestě z Palerma do Cefalú a kousek zase zpět, tedy ani zdaleka jsme neplatili celých 10€, bylo to kolem 3€ a pak jsme platili na tase z Taorminy na letiště v Catanii, dálnice A18 3,7€. Jediné, na co je potřeba si dát pozor, je řazení do mýtných bran, v některých budkách je jen automat, jinde personál, a pak taky průjezd bez závor “TELEPASS”, kam ale doporučuji nevjíždět. Tento průjezd slouží vozidlům s předplaceným časovým mýtným. Pokud byste do tohoto pruhu vjeli, hrozí vám tučná pokuta, protože v tu chvíli jedete na černo a bez lístku. Tím vznikne problém na konci úseku, kdy automat nerozpozná vaši SPZ jako předplatitele a zároveň nemáte kartičku pro identifikaci, kde jste do placeného úseku vjeli.

Dálnice jsou zde v překvapivě dobrém stavu. Mnoho z hlavních tahů se zdálo jako nově vyasfaltované. Poněkud horší to je ale v odlehlejších částech ostrova. Některé cesty k oficiálním parkovištím byly jako tankodrom. Ale italská Panda, ta zvládne všechno! Fiat Panda je auto, které jsme si půjčili v půjčovně Goldcar. Někdo na tuto společnost nadává, já si s nimi mám jen dobrou zkušenost a tak u jiné společnosti auto už ani nepůjčuji. Na Sicílii je jen potřeba upozornit na to, že k zapůjčení auta je potřeba kreditní karta. Ne debetní, ale kreditní. Ve vlastnictví řidiče a fyzicky předložitelnou. A to kvůli platebnímu terminálu – je potřeba kartu vložit, ne jen přiložit. V jiných částech Evropy půjčovny akceptují i debetní karty, tady si bez kreditky opravdu “neškrtnete”.

Podělím se s vámi o mou zkušenost: (znovu) zařizovala jsem si kreditní kartu až pár týdnů před odletem a karta mi nestihla fyzicky přijít, měla jsem ji nahranou pouze v mobilu. Poměrně dlouhou dobu jsem se s paní na pobočce Goldcar na Sicílii dohadovala, nakonec svolila, že můžu použít debetní kartu, avšak se zálohou 900€+extra krytí. Což bych bývala s kreditní kartou neplatila, protože pokud si objednáte plné krytí, zálohu si nestrhávají. Naštěstí vše proběhlo v pořádku, k žádné nehodě nedošlo, ani mi nic “nepřišili”, takže jsem plnou kauci dostala do pár dní po návratu zpět. Rozhodně ale na tuto dobrosrdečnost nespoléhejte, byla to spíše výjimka, prý, jiná půjčovna by tak benevolentní nebyla. Také asi pomohlo, že jsme tam byli mimo sezonu a neměli příliš klientů, jinak by se se mnou paní rozhodně nezdržovala.

Jako na italské pevnině, i tady se budete často setkávat s odpadky v příkopech, na Sicílii navíc i s toulavými psi na ulicích. Ve městech a turistických částech ostrova ale bývá uklizeno.

Turistů na památkách jsme v našem březnovém termínu potkali jen velmi málo. Mimo jiné probíhaly ještě omezení v souvislosti s Covid-19, v té době bylo možné vycestovat pouze s testem/očkováním nebo po předložení o prodělání nemoci. Aspoň k něčemu mi ta “prodělaná” karanténa byla 🙂 

Teplota vzduchu v našem termínu se pohybovala kolem 15ti stupňů, první dny svítilo i sluníčko a šly jsme i do krátkých rukávů, ale jakmile se zatáhlo, bylo stále ještě chladno. Do moře jsme vlézt nezkoušely, bylo studené a na pobřeží foukal silný vítr.

I přesto, že jsem po těch pár dnech strávených na ostrově měla pocit, že Sicilané jsou velmi milý a ochotní lidé, hned na začátku jsme byly upozorněny na to, že v noci zde bezpečno není, a už vůbec ne pro dvě mladé slečny. Nevím, jak moc je to pravda, my jsme do tmy bývaly většinou v ubytování.